Shrnutí Německa 1. část

19. dubna 2017 v 15:46 |  Cestování
Už jsou to dva týdny, co jsem přijela z Německa domů.
Rozhodla jsem se už konečně napsat článek, o tom, jak to vlastně všechno probíhalo, jaké z toho mám pocity atd.

26.3.2017

Učitelka nám řekla, ať jsme 8:45 na místě, protože v 9 odjíždíme. Samozřejmě, že všichni byli na místě včas, jen učitelka přijela 8:58. Už jsme si dělali srandu, že shrábla peníze a nikam se nejede (ale to jen taková vsuvka :D) Jelo nás celkem 14 studentů + učitelka 15. Říkala nám, jak přijede minibus. Ok, čekala jsem cokoliv, ale to co přijelo vážně ne. Přijela dodávka, fakt nekecám. Prostě DODÁVKA s připevněným vozíkem vzadu :D v té chvilí jsem doufala, že toto je vážně nějaký vtip. Dobře no, dala jsem si kufr do toho vozíku (kterej jsem celou cestu sledovala, jestli jsme ho neztratili :D) a šla si sednou do té super mini dodávky. Samozřejmě, jak jsem lezla dovnitř, bouchla jsem se. Všichni z toho měli srandu, hlavně když jsem potom celej pobyt chodila s boulí na čele :D Říkám vám, ta představa sedět přes 9 hodin v tomhle byla hrozná a taky, že ta cesta strašná byla. Já jsem malinká, mám zhruba 160 cm a to se mi tam nevlezly nohy :D Všichni měli nohy daný do uličky a to vážně nezávidím klukům, kteří mají 190 cm :D ok, hned jak jsem vyjeli, chtělo se mi děsně čůrat (to bych nebyla já), celá cesta až do Prahy po D1, která se drkotá byla vážně super. Hlavně kvůli tomu, že jsme zastavovali až v Plzni :D
Přejeli jsme hranice a začala jsem být lehce nervózní, měla jsem čím dál víc strach z toho jaká bude moje výměnná rodina, z toho v jaké budu firmě, z toho, jak se domluvím (mám strach mluvit v cizím jazyce, ale v češtině jsem šíleně ukecaná :D) měla jsem strach prostě ze všeho. Jak mi cedule ukazovaly čím víc se blížíme k Heilbronnu, tím víc jsem chtěla naskočit na nejbližší vlak a jet domů.
Přijeli jsme na nádraží, kde jsme z okna všichni viděli obrovskou skupinu našich výměnných studentů i s rodiči. Ok, teď už není cesty zpět. Musím to zvládnout, co jiného mi zbývá. Seděla jsem v té dodávce skoro ve předu, takže jsem vystupovala jako první. A hele, copak se stalo. Zas jsem se bouchla :))) říkám vám, nikdy víc jsem se necítila trapněji. Jen jsem ze sebe vynutila takovej poloúsměv a šla jsem schovat :D doufala, jsem, že to nikdo neviděl, ale když se mě pak ptali, jestli mě ta hlava nebolí a jestli jsem v pořádku, tak jsem rudla čím dál víc :D Uviděla jsem svoji výměnnou studentku, která se jmenuje Medine, působila na mě strašně mile, tak jsem měla radost, že aspoň to bude v pořádku. Bydlela jsem teda v turecké rodině s její mamkou, s Medine a jejím mladší bráškou, kterému byly 3.
Hned po tom, co jsem dorazila k nim domů tam na mě čekala celá její rodina a hned mě tam začali všichni pusinkovat, byli ze mě hotový, protože jsem blondýna. Joo Turci jsou vážně moc hodní, měla jsem z toho dobrej pocit. Medine si se mnou chtěla neustále povídat. Samozřejmě moje "english skills" jsou na bodu mrazu, takže moje angličtina byla ze začátku typu "yes, ok, no, thank, oh really? me too" atd. :D Chtěla jsem domů, bylo mi strašně trapně, že anglicky moc neumím. Němci totiž umí vážně dobře. Je tam prostě jiná úroveň v jejich školách než u nás. Říkala mi, že má půlku předmětů v angličtině.
Chtěli, abych poznala tureckou kulturu, tak mi hned první den udělali na večeři typické turecké jídlo. Vypadalo to dobře, vypadalo to jak nějaké těstoviny s kuřecím masem a se smetanou. Jakmile jsem to ale ochutnala, nebylo to tak dobré, jak to na první pohled vypadalo. To maso bylo vážně divný, kuře to v žádném případě nebylo no.. zeptala jsem se, co to je. Ona na mě "It is a lamb." Ok dobře, právě mi dali na talíř ovcu? Už nikdy to do pusy nedám! :D ale tak jako snědla jsem to, protože hned první den nesníst jídlo mi bylo vážně blbý. Maminka si asi myslela, že mi to hodně chutnalo a hned, že další den na večeři udělá zase ovcu :D Po druhé bych to už vážně nedala, tak jsem se omluvila, že toto v Česku nejíme, jestli by udělala radši něco jiného.
Pak už jsem jen byla ráda, že můžu jít v klidu spát a že další den ráno uvidíme své ČESKÉ SPOLUŽÁKY.

Abs

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama